Chvilky poezie

Mrtvá nevěsta

Báseň nebo spíše balada ze skoro stejným názvem, ale obsahově naprosto odlišná. Dramatické verše o nenaplněné lásce. Podle manžela fakt hustý …

Přes zpustlé pole na černém hřebci, temný jezdec klopýtá. Dusotem kopyt zběsile hroudy hlíny odhazuje, těžce dýchá, vítr vlasy čechrá.

Nevěsto krásná, louky, hory, překonám. Stroj svatební šat, zítra konečně budeš žena moje!

Nad obzorem slunce klátí rudé paprsky, kéž bys věděl, chlapče, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

Dívka v lesích zatoulaná, jméno milovaného marně hledala. Večer v horečkách ulehla.

Ó má milá, už zítra ručku políbím, rty polaskám. My dva, láska až za hrob pokvete!

Ráno chladné, rosa v trávě, vesnice nedaleko. Pojeď, oři černý, pojeď. A do dveří vtrhne, radostně volá, má milá, tvůj milý je tady! Kde se lásko, ukrýváš?

A v rohu plačící matka v černé robě. Matko, matičko, pročpak lkáte, kdepak můj kvítek vzkvétá, povězte!

Chlapče, blázne zamilovaný. Rychle na kopec utíkej, do kostela pospíchej! Místo veselky, smuteční průvod.

Nevěří, ó jak nevěří, přec na kopec běží. Však co nevidí, mrtvá nevěsta na márech leží.

Tělo zkřehlé, rty modré, oči sinalé. Marně čekala, nikdy se nedočkala. Hezké sny v hvězdných nocí spřádala.

Proklínám Tebe, krutý živote! Vzal si, co já nejvíce miloval! Tichý výkřik trpící duše, pánu Bohu do oken.

Na kopci vatra splála, prach vzduchem do rukou Božích letí. Temný jezdec zpátky neklusá, vedle milé v hrobě, ruku v ruce odpočívá.