Postřehy ze života

Geocaching aneb Za šipkou!

Mezi šílené zájmy se v poslední době řadí i geocaching. Posvátná šipka, která nakáže směr a my se radostí poprdíme! Bude stodvacátá krabička! Možná, pokud nepotkáme babu Jagu, nepřežene se rumová smršť, nezapadneme do díry nebo já nevím, co ještě.

Za šipkou

Na přelomu tisíciletí, Velký bratr z Ameriky kývl hlavou dopředu a dozadu a my jsme mohli začít s navigačním zařízením zaměřovat přesně na milimetr. A lepším zaměřením vznikla i hra jménem geocaching, která zvedne od PC i zaryté mastné vlasy! Jak jsem prozradila, je nutné mít navigační systém neboli hustě řečeno DŽÍPÍES ! Nemusíte si ani pořizovat drahé GPS systémy, já si běhám po lese s mobilním přístrojem a vsadím se, že veverky na stromě se musí umlátit smíchy.

Smyslem hry je nalézt krabičku na zajímavém místě, kterou vymyslel nějaký stejně zapálený člen. Zaměřil souřadnice, schoval, popsal a nalákal. Třeba zrovna nyní připevňuje něco na fontánu, kde si zrovna máchal nohy Karel Hynek Mácha. Před samotným hledáním si přečteme listing neboli popis – čím je místo zajímavé, proč se vydáme střemhlav do chřtánu smrti a kam se máme drkocat. Krabička se odborně nazývá cache, národní ozbrojenci název počeštili a v hantýrce se říká krabičce keš, keška, kešule (leckdy i jako zaříkadlo – Ty odporná krabice, kde se schováváš!). My, blázni, co lítáme za šipkou, se označujeme slovem geocacher. Pro gurmány, česky geokačer nebo kačer.

Když si štěstí sedne na vola, omlouvám se, na kačera! A krabičku nalezneme, zapíšeme se do logbooku (takový deníček, který bohužel nezačíná slovy můj milý, ale spíše typem – Byl jsem tu, Fantomas!). Pokud velikost i obsah dovolí, můžeme něco vyměnit, kus za kus. Vděčnými předměty na výměnu je kinder cosi za kinder něco. Krabičku vrátíme na místo, zamaskujeme, zahrabeme, mocně zavyjeme a vyrazíme na další lov.

Geocaching se potácí na hranici sportu, turistiky, horolezectví, šílenství a adrenalinem narvané trenky! Manžel se stal mávnutím kouzelného proutku kamzíkem a směle si poskakuje ve výškách po skalách! Šipka nakáže směr a my jako smyslů zbaveni, pokračujeme polem nepolem! Oškubaný jako slepice vylezeme na pěkné ušlapané cestě, ale šipka je šipka, svatá prostato!

Za zmínku stojí páteční výlet za idylickým názvem Vendelínská kuličková cache. Vyrazili jsme si jako na motýlky, v šortkách a v sandálkách. Začátek začínal slibně, konečně jsme ulovili na druhý pokus krabičku jménem Lávka. A proč si ničit klouby po asfaltu, když můžeme pokračovat lesem. Vůbec netušíme, kde jsme, ale šipka ukazuje za roh. Pokračujeme loukou někam do neznáma. Ještě nějakých tisíc metrů! Cesta vede přes rumiště, hromada hlíny proteče botou stejně jako lžící od bagru. Krása, moje úžasné prstíky vypadají jako hlavy snědých občanů!

Po krátkém záchvatu radosti, že zelená je tráva a kráva fialová, zjišťujeme, že se ocitáme na motokrosové dráze! Dráha končí, začíná divočina. Z bezpečnostních důvodů se obracíme na obrtlíku a pokračujeme na kopec. Zákon schválnosti pracuje bez problémů, objevili jsme ušlapanou cestičku. Projdeme kolem silnice, prudce zatočíme a můžete hádat desetkrát! Nevíme, kam naše kroky směřují. Aby honba za pokladem dostala řádný říz, manžela lehce pokousal pes. Ještě několik metrů, čuchám čuchám plastovou krabičku! Bingo! Za odměnu musíme ochutnat místní pivo Vendelín. Po rezavé vodě odcházíme narvaný jako tašky s Tesca. Stále máte pocit, že je geocaching nudná věc?