Postřehy ze života

Ekonomický kolaps

Dějepis nepatří moc mezi oblíbené vyučovací předměty, ale kdybychom měli možnost se během nudné hodiny dozvědět něco skutečného, něco co se jednou bude možná týkat i naší budoucnosti, určitě bychom rádi louskali učebnice!

Věděli jste, že v Argentině důsledkem finanční krize na světovém trhu došlo k naprostému ekonomickému, ale i společenskému kolapsu? Představte si, že krize proběhla v letech 1999 – 2002! Říkáte si, že i my žijeme vlastní úžasnou finanční krizí a vůbec netušíte, proč řeším deset let starou záležitost, která se stala v nějaké díře za mořem? Ale během naší finanční krize určitě necestujeme do zaměstnání s pistolí za pasem a v noci neprojíždíme křižovatkou na červenou, protože máme šílený strach zastavit, nebo snad ano? Bohužel, v Argentině se stávali ještě horší věci, nastal totální společenský úpadek a naštěstí máme jednoho člověka, který krizi nejenom prožil na vlastní pěst, ale i pečlivě zdokumentoval – seznamte se s panem Ferfalem, který shrnul život v době krize do sedmi lekcí, jedná se o stručný návod, jak přežít!

Co je potřeba, aby člověk přežil? Rozhodně nepřežije nikdo, kdo v současné chvíli žije v konzumním pozlátku, kdy většina platu padne za drogerii, za oblečení a za hromadu přebytečných věcí. Žijeme v době, kdy chamtivost, peníze, nepřátelství a mnoho negativních věcí vládne společností. Ve škole, v rodině, v televizi, v novinách, pořád dokola velká masáž! Co máme nosit na podzim, proč si máme holit obočí, a nezapomeňte si večer zapnout Vyvolený! Vlastně my jako společnost rádoby inteligentních lidí jsme Molotovův koktejl, jenom si vzpomeňte na záplavy, kdy si někteří občané uvědomili a začali rabovat nebo vůbec nikomu nepomohli. A představte si scénář, kdy ekonomická krize nebo cokoliv, co naruší společnost – vidíte spokojené občany jak si pomáhají? Ne! Lidi se budou vraždit mezi sebou, protože budou vědět, že soused má v garáži auto, že má zásoby potravin …

Ferfal se vracel domů a vždycky zkontroloval okolí, než otevřel dveře, přesvědčil se, jestli někdo na něho nečíhá. Loupežné přepadení, ale i běžné vraždy se stali v Argentině normální. Večer nikdo nezastavoval na červené, vždycky jezdil se zbraní a s pepřovým sprejem. Obchodoval na černém trhu, kus za kus, uvědomujete si, peníze, které nyní máme, které tak zbožňujeme a stavíme je na piedestal před nějaké vlastnosti, před rodinou, před životem jsou bezcenným artiklem? Za co můžete vyměnit peníze? Abychom přežili, nestačí jenom syslovat zásoby, hledat vhodné protiatomové bunkry, ale musíme začít u sebe, nemyslíte?

Řešili jste někdy otázku, co budeme dělat, až vypadne elektřina? Ne na hodinu, ale na týden? Máme ve sklepě připravené generátory, solární lampy, náhradní baterie, svíčky? A co voda, máme filtry, zásoby? A na čem budeme vařit? Co vlastně budeme dělat, jak budeme řešit velký problém jménem potraviny a co bezpečnost, zdraví?

Uvědomujete si, že naše civilizace může skončit ze dne na den a nebudeme potřebovat ani zásobovací sklad na přežití, ale může se stát, že naše krásné trávníčky, bazénky, luxusní věcičky a hitech technologie budou na hovno? Že budete muset přežít, ochránit sebe a rodinu? Jak? Muži se podobají transsexuálům, když se rozhlédnu po autobusu, nevidím skoro jediného normálního a pořádného chlapa, který by rozdělal oheň. A co ženy? Jsou schopné přežít bez kosmetiky, bez koupele, bez hotových jídel? Generace lidí jsou hezké ženy a hezcí muži, nekompatibilní na přežití, jsou jako dinosauři před vymřením, dokonale přizpůsobeni na život v konzumní době …

Možná jsme pesimisti, možná vymýšlíme konspirační teorie, ale zkuste někdy zvednout prdel od televize a zkuste si přečíst něco seriózního. Začněte sledovat dějiny, zajímat se o dokumenty, o svět okolo sebe a možná budete jako my – neustále budete myslet na fakt, že tady něco sakra nehraje! Že jsme jenom šachové figurky na velkém hracím poli a až padne královna, budou se dít věci …