Pohanské svátky

Beltine – Filipojakubská noc

V současné době pořádá občanské sdružení Bratrstvo Keltů každoročně Svátek Keltské kultury Beltine, velice doporučuji se opít medovinou a tancovat do rána…

Beltine 30. dubna – 1. května

Svátek Beltain, Beltaine nebo Beltine je spjatý s bohem Belenem a s ohněm. Slovo Beltine pochází ze slovního základu „tine“ nebo „teine“, což značilo ve starokeltštině „oheň“. Beltine je potom chápán jako oheň k uctění boha Belena. Bůh, podobající se trochu Apollónovi, byl vládcem Slunečního ohně a i léčivých vod.

Na počest tohoto boha se v předvečer 30. dubna zapaloval posvátný oheň. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly stejný ochranný smysl. Pořádaly se tance kolem ohně, spojené s přeskakováním ohně a jeho dýmem se prováděl dobytek. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.

Oslavuje se příchod jara a tepla, zrození a lidé se připravují, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Stavěla se májka jako symbol spojení mužského a ženského principu. Vztyčování jarní májky symbolizuje i spojení mocností země a nebe. Májka bývala zpravidla z kmene břízy, pomalována červenými a bílými spirálami a na vrcholu ozdobena větvičkami hlohu. Tradičním jídlem jsou koláče.

Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku do lesů. Měsíc květen se následně stával symbolem sexuální volnosti na počest Velké matky a Rohatého boha lesů, sexuálního zasvěcování a milostných her. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na „dobu určitou“ – na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období prostě rozešli. Z těchto dob zřejmě zůstal zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.

Beltine býval jedním z nejdůležitějších svátků v keltském světě. Býval to svátek natolik oblíbený, že jeho tradice nebyla zlomena ani přicházející římskou či germánskou nadvládou, ani po staletí trvající snahou křesťanské církve. V různé podobě můžeme vystopovat tradice svátku v oslavách Valpružiny noci, zvyku pálení čarodějnic, lidových májových veselicích. Noc z 30. dubna na 1. května je svátek i germánský – Valpružina noc. Valpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga znamená staročesky čarodějnice.

Stavění máje

Filipojakubská noc 30. dubna – 1. května

Filipojakubská noc (Valpuržina noc) dnešní pálení čarodějnic je označení pro noc z 30. dubna na 1. května. Dříve připadal svátek svatého Filipa a Jakuba na 1. května, ale katolická církev společný svátek přesunula na 3. květen. Apoštolově byli učedníky Ježíše Krista, Filip byl ukamenován na kříži a Jakuba shodili z hradeb, jelikož nechtěl prohlásit Krista za podvodníka. Dnešní noci se říká i Valpuržina noc. Valpurga byla saskou bohyní, která byla patronkou čarodějnictví. A jiné tvrzení tvrdí, že jméno Valpurga – Walburga byla abatyše, která proslula, jako ochránkyně před čáry, kouzly a magií. Valburga byla křesťanská světice, možná abatyše, z 8. století, která byla ochránkyní před čarodějnicemi.

Hlavním úkolem starého lidového svátku byla oslava plodnosti. Lidé se scházeli u zapálených ohňů a slavili příchod jara. Na některých místech se stavěla májka. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti čarodějnicím, které očarovávaly dobytek i úrodu.

Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství, oslavy jsou ale silně ovlivněny křesťanstvím, které se snažilo pohanství vykořenit.

Stavění máje

Stavění máje – v předvečer 1. května, se vypravují chlapci do lesa, aby usekli co nejvyšší stromek a udělali do rána staročeskou májku, tradiční symbol jara. Smrček, jedličku nebo borovici oklestí a špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Celou noc májku bedlivě hlídají, protože mohli májku přespolní podříznout a ukrást. Kromě obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky – vyzdobené břízky – před domy svých dívek.

V první květnovou neděli obcházeli chlapci s májkou jednotlivá stavení a děvčata dávala dárečky. Potom se všichni sešli na návsi nebo v hostinci a začala májová veselice, které se kdysi říkalo Kytka. Organizace taneční zábavy se, ale mohla ujmout i děvčata. Obešla domy s májíčkem – stromečkem na dřevěném talíři -, na který jim sousedé dávali peníze, aby bylo čím zaplatit muzikantům, za pronájem sálu i za občerstvení. Této oslavě se říkalo Věneček podle zeleného věnce, který daly dívky před hospodou přicházejícím chlapcům. Pak je požádaly, aby věnec zavěsili nad dveře.

Na rozloučení, mé potěšení, postavím pod okny máj!
Aby věděli falešní lidi, že jsem já chodíval k vám.
K. J. Erben, Z. Klatovská

Magrata zdroje